Vzhledem k tomu, že se na našich stránkách toho poslední
dobou moc neděje se upřímně omlouváme a jelikož jsem nedávno v mém osobním
počítači našel článek, který jsem napsal před rokem a ještě jej nezveřejnil
činím tak teď. Pozdrav tohoto článku patří každému čtenáři, který se odhodlá
užít si společně semnou týden spokojeného studenta VUT Ústavu letectví. Tento článek by mohl být vodítkem pro
studenty, kteří před maturitou neví zda se hlásit na vysokou školu a jakou, že
by měli nebo mohli vybrat. Možnosti jsou velké a nepřeberné, z tohoto hlediska
nastíním jeden nádherný týden, který se vryl do paměti nejednoho studenta LÚ. V
týdnu od 5. do 9. září roku 2011 se
konala na letišti v Brně Medlánkách praxe studentů čtvrtého ročníku
navazujícího magisterského studia stavby letadel s názvem letové měření.
 |
| Areál letiště Brno Medlánky |
Úkolem studentů bylo seznámit se s různými typy letounů,
jejich řízením, letovými vlastnostmi a celkově, jak se říká osahat si s čím
vlastně budeme do budoucna pracovat.
Protože se v našem případě jednalo o skupinu konstruktérů letadel, tak jsme
byli o to více překvapeni co všechno pro Nás Ústav připravil. V pondělí ráno
jsme měli sraz v učebně pro piloty a personál přímo v letištní budově na medlánkách.
Po zahájení jsme si zapsali zadání všech úkolů měření a následně jen čekali co
se bude dít. Po skvělém obědě v místní restauraci "U zlomené vrtule"
jsme se přemístili do hangáru, kde už na Nás studenty čekal naleštěný Vivat L
13SE.
Před létáním byla provedena klasická předletová kontrola, která se skládá
z vizuální kontroly motoru,draku letounu a všech pohyblivých částí. Předletová
kontrola dopadla v pořádku a všichni
jsme se mohli přesunout na vzletovou a přistávací dráhu medláneckého letiště, odkud
byly provedeny všechny starty tohoto dne. Po
nasednutí do letadla, připoutání a krátkém rozjezdu se letoun lehce odpoutal
od země a konečně začal majestátně stoupat do výšin Brněnského nebe. Nastoupání
do několika set metrů výšky trvalo jen chvilku a ve vzduchu jsme provedli
několik okruhů pro seznámení s letadlem a následně jsme si mohli i my studenti
vyzkoušet jak se motorová větroň Vivat řídí. Na konci letového dne bylo potřeba
umýt náběžné hrany celého stroje a vyleštit překryt kokpitu. Nadšení z celého
dne jsme ulehli a těšili se co bude zítra.
 |
| Nástavce prodloužení křídla na Blaníku. |
Úterní ráno na sebe nenechalo
dlouho čekat. Ve chvíli, kdy sluneční paprsky probudily i ty největší spáče
mohli jsme vyrazit do hangáru pro stroje Ul - Dynamik v úpravě pro vlekání a
akrobatický větroň Blaník L13 AC se zkráceným křídlem pro provádění akrobacie.
Pro naše létání byla potřeba z Blaníka odstranit nástavce křídla, které se
používají pro termické létání a byly ještě z posledního létání na letounu
nainstalovány. Z konstrukčního hlediska se jedná pouze o zhruba metr a půl
dlouhé kusy křídla, které se zasouvají do konce tzv. "krátkého
křídla".
 |
| Instalace koncového oblouku na krátké křídlo. |
Tímto se zmenšilo rozpětí
křídla a při letu tak vzrostla potřebná rychlost, zvýšilo se i poměrné plošné zatížení,
ale významně se snížil maximální ohybový moment od výslednice vztlakové síly
působící na křídlo.
Větroně jsme pak skupinově
dotlačili na konec VPD a mohlo se začít vlekat. Dynamik pod zkušeným vedením
našich profesorů lehce doroloval na start a do větroně se připravila první
dvojice student, instruktor. Na tento letový den Já osobně budu vzpomínat
hodně dlouho, protože to co se poštěstilo není dáno každému.
 |
| UL Dynamik. |
 |
| Blaník L 13 AC |
 |
| Pohled na vlek byl nádherný, uznejte sami. |
Po hladkém startu
jsme v závěsu využívali společně s vlečnou termických proudů pro přechod do
výšky zhruba 1200m. Dosažením této výšky bylo možno odpojit vlek a začala opravdová
legrace. Prvním obratem byl ostrý pád, kdy člověk hledí nejdříve přímo do nebe
a poté padá hlavou kolmo k zemi. Následovala vývrtka čili pád po křídle na malé
rychlosti, s přechodem do lopingu, s přímým navázáním do souvratu a překrutu.
Za takovouhle sestavu by se nemuseli stydět ani přední akrobatičtí piloti a
věřte, že přetížení 4.5G asi není ůplně optimální pro slabé povahy. Vskutku
náročná sestava dá člověku pořádně zabrat a to jak fyzicky tak psychicky. Po
skončení akrobacie jsme měli výšku asi 700m a bylo potřeba provést měření času
opadání z výšky 700 do výšky 600m.
Díky termickým proudům snad polovina studentů
nebyla schopna naměřit důvěryhodné hodnoty. Ale o to více kotrmelců ve vzduchu
zvládli. Tímto stylem se pokračovalo až do samotného večera. Před spaním se,
ale muselo dát dobrou noc nejdříve letadlům, která celý den plnila své
poslání.
 |
| Ve vleku až pod základny mraků. |
Středa začala stejně slunečně a v bezvětří jako oba první
dny. I když na tento den byly
naplánovány úlohy měření rychlosti na bázi, které proběhly opět se strojem
Vivat. Úkolem pilota bylo letět v jednotné výšce nad letištěm ustálenou
rychlostí a časoměřiči studenti měřili čas na zemi, z něhož se dá zpětně zjist
rychlost letu. Podobným postupem se kdysi kalibrovaly přístroje pro měření
rychlosti. O středečním odpoledni proběhlo další měření pomocí telemetrických
přístrojů s měřící jednotkou na palubě stroje KPU Sova. Posledním úkolem dne se stalo vytvoření
navigačního letového plánu pro další den. Kdy jsme do předem dané mapy
vykreslili trasu podle otočných bodů a spočítali z rychlosti letu potřebné
letové časy.
 |
| Přípravy letových měření. |
Čtvrtek byl celý den špatný z hlediska počasí a tak jsme
museli čekat až se to nahoře umoudří a budeme mít lepší náladu a počasí. Jak
jsme si přáli tak se i stalo v pátek ráno utekla cesta na mezinárodní letiště
Brno Tuřany až podezřele rychle. Po přípravě letounu Zlín Z 43 se připravily
jednotlivé posádky a mohlo se vyrazit do vzduchu. Člověk, který není až tak
zběhlý v provozu na tak velkém letišti tak hledí jako blázen jak je možné, že
vše klape jak má. Po nahození před Aeroklubovým hangárem jsme dostali povolení
pro přiblížení k VPD a vzlet z dráhy 28. Řídící na věži nás upozornil na
letadlo, které se přibližovalo na přistání a tak jsme si museli ještě chvilinku
počkat. Po krátkém rozjezdu na rovné betonové ranveji jsme se odlepili od
matičky země a zamířili jsme v předem stanovené výšce a kurzu na první otočný
bod ZULU. Z něj jsme pokračovali na hrad
Děvín, Lednice, Břeclav, Uherské hradiště, Kroměříž, Echo a zpátky na letiště Tuřany. Celý tento výlet
trval přesně hodinu a při pohybu vzduchem jsme se orientovali podle mapy a
srovnávací navigací si vyzkoušeli navést pilota zpátky domů. Tento nádherný
zážitek s pohledem z výšky 700m byl pro letecké konstruktéry snad dobrým
vodítkem pro to aby si uvědomili, že z letadla musí být dobře vidět.
Závěrem chci poděkovat celému Leteckému ústavu VUT v Brně za
nevšední týden plný skvělých zážitků s leteckou tématikou. Spokojený student
J. Plaček.
